Postižení šlach je většinou způsobené více faktory.
Bývá označováno jako "tendonitis" charakterizované zánětem nebo jako "tendinóza" s typickými degenerativními změnami.
V posledních letech byl přijat termín "TENDINOPATIE", který lépe odráží klinické hledisko bolesti a omezenou funkci šlachy.
Ačkoliv je obtížné celkový výskyt zjistit, odhaduje se, že zhruba 30% všech návštěv praktických lékařů kvůli muskuloskeletálním bolestem jsou právě tendinopatie.
Poranění šlach je každodenní problém řady pacientů a běžně se vyskytují na pracovištích, navíc 30 - 50% sportovních úrazů zahrnuje tendinopatii.
PŘÍČINY TENDINOPATIÍ
Spíše než o jedinou příčinu se většinou jedná o vyústění celé řady patologických procesů.
Jejich kombinace pak vede ke ztrátě tkáňové integrity a vzniku mikroskopických trhlin.
Statistické analýzy ukázaly, že k nejčastěji postiženým patří:
- rotátorová manžeta
- Achillova šlacha
- šlacha hlubokého lýtkového svalu (tibialis posterior)
- patelární šlacha (úpon kvadricepsu)
- epikondylární úpony (tenisový či golfový loket )
- mediální tibiální stresový syndrom (shin splint) aj.
I když podíl vnějších okolností, jako je fyzická aktivita, je nesporný, riziko vzniku zvyšují i vnitřní faktory, jako jsou:
- věk
- pohlaví
- různé choroby (např. diabetes nebo revmatická artritida)
- genetické predispozice.
Mnoho nejasností např. přetrvává na úrovni molekulárních mechanismů hojení šlach, jejichž pochopení by mohlo přinést zcela nové léčebné postupy.
Přetržení šlachy může být následkem akutního přetížení nebo natržení, ale často jsou přítomné chronické vnitřní patologické příčiny.
Je pravda, že nejčastějším důvodem ruptury (přetržení) Achillovy šlachy je sportovní aktivita.
Avšak biopsie ve většině případů právě odhalují předchozí degenerativní změny!
Proto jsou takové úrazy často označovány jako akutní poškození chronicky degenerované šlachy.
MIKROTRHLINY
Opakovaná mikrotraumata (drobná poranění), která se objevují v mezích ještě fyziologické zátěže, často vyvolají tendinopatii a zvyšují riziko akutního i chronického postižení šlachy.
Mikrotrhliny ale nevznikají pouze opakovanou zátěží dosud nezhojených struktur, ale vytvářejí se i v důsledku nerovnoměrných svalových sil a nerovnoměrnou aktivací svalů, které působí nerovnoměrnou zátěž šlachy.
Kritickými faktory vzniku tendinopatií jsou tedy jak velikost, tak i distribuce zátěže příslušné šlachy.
Dalšími příčinami jsou např.
- nedostatečné okysličení (hypoxie)
- ischemické poškození
- oxidativní stress
- indukce apoptózy (buněčné smrti) tenocytů a
- tvorba zánětlivých cytokinů.
FYZIOLOGIE HOJENÍ ŠLACH
I když se mechanismus poškození šlachy může lišit, odezva organismu obvykle zahrnuje
- zánět obalu šlachy
- degeneraci kolagenu a mezibuněčné hmoty ("extracellular matrix" - ECM)
- kombinace obou procesů.
Následné hojení typicky probíhá v několika fázích:
- hemostáza (krevní výron)
- proliferace
- remodelace
Byť je možné tyto fáze navzájem zřetelně oddělit a popsat, obvykle se různě překrývají v prostoru i čase podle typu, místa a rozsahu postižení.
Důležité je, že proces hojení poškozené šlachy má vnitřní i vnější složku.
VNITŘNÍ HOJENÍ je založeno na růstu (proliferaci) tenocytů, tedy buněk šlachové tkáně uvnitř vlastní šlachy.
Vnitřní složky optimalizují proces hojení a podporují klouzání šlachy v jejích obalech.
Výsledkem je méně komplikací ve srovnání s tvorbou srůstů (adhezí) spojených s vnějším procesem.
VNĚJŠÍ SLOŽKA totiž zahrnuje invazi, tedy pronikání buněk z okolních obalů a synovie.
Ty pak mají na svědomí nepříjemné jizvení, otoky a srůsty v okolí postižené šlachy.
Je jasné, že jakákoliv metoda vedoucí k potlačení vzniku srůstů či dokonce rozrušení již existujících jizviček (adheziolýza) je v procesu reparace poškození šlach mimořádně důležitá.
Stále oblíbenější je proto PERKUSNÍ RÁZOVÁ TERAPIE , která zároveň brání i oxidativnímu stressu (hypoxii).
